Můj sportovní den

Ahoooj!

Jsem vážně ráda, že teď sedím a vím že po zbytek večera už nic jiného dělat nebudu. Dneska jsem na sebe vážně pyšná, protože se hýbala jako divá. A trošičku jsem se umírnila v jídelníčku. Aby taky ne. Bylo to za trest. Za včerejšek, protože jsem toho sežrala tolik, že ani nevím, co všechno :D Spucla jsem asi 20 sušenek co jsem den předtím na ten sraz napekla(pořád ale byly zdravější, než ty z obchoďáku a rozhodně chutnější), pila jsem samý ty hnusný sladký věci, pak tam byla nějaká zmrzlina, kuřecí na grilu s chlebem a horou hořčice a jako mega kalorická tečka nakonec opečený marshmallow mezi dvěma sušenkama s hořkou čokoládou. Takže výčitky jako blázen. Aspoň, že jsem si nevzala žádný ty slaný křupky a tyčinky. Popravdě, na to jsem ani neměla chuť.

Takže včera večer jsem si umínila, že dneska to všechno vysportuju. Takže ráno běh. Nechtělo se mi, cítila jsem se hrozně unavená, ale to byl pouhý klam, protože jsem věděla, že večer jsem doplnila tolik energie, že dneska bych toho mohla uběhnout 2x tolik. Z postele jsem se teda nějak vyhrabala, popadla oblečení a klíče a rychle odešla z pokoje, abych nevzbudila ségru. Oblíkla jsem se, nalila do sebe sklenici vody, trochu se protáhla a už se mi začalo chtít. Byla celkem kosa, zase mi po chvíli začaly mrznout ruce. Asi už brzo začnu nosit rukavice :D Ale běželo se mi krásně, vůbec jsem se necítila unavená a chvíli jsem přemýšlela, jestli si to nemám prodloužit. Nakonec jsem se na to vykašlala, protože jsem věděla, že mě čeká ještě hoodně dalšího pohybu. Doma jsem chvilku relaxovala, potom následovala snídaně, pak chvilku povalovačka a vyrazila jsem na hodinku na kolo. Byla mi zima, takže jsem si vzala mikinu a přes ní ještě tenkou bundu. Napřed to bylo dobrý, ale po 2 kilometrech mi začalo být hrozný vedro, ale nechtěla jsem prochladnout, takže jsem si tu bundu nechala. Přijela jsem mokrá a slaná, jako kdybych právě vylezla z moře :D Ale byla jsem spokojená. Energii jsem doplnila dobrým obědem a šla odpočívat k televizi. Když jsem si trochu odpočala, 20 minut jsem posilovala s činkama. Poté jsem musela k zubaři, takže jsem si tam teda zaskočila, abych se dozvěděla, že mám vážně krásný zuby, i když trošičku křivý :D Ale od čeho mám ty vyndavací rovnátka, že jo? :D

Následovala svačinka a potom menší uvažování, jestli půjdu cvičit nebo ne. Měla jsem to v plánu, ale najednou se mi prostě nějak nechtělo. Pohybu jsem přece měla už dost, ne? Ano, ale tolik pohybu mám úplně běžně a dneska jsem si přece chtěla dát do těla, ne? Představila jsem si, jak cvičím a jak Cassey ječí a přepadl mě takový příjemný pocit. Pocit těšení na pocit, který budu cítit, až budu cvičit :D Rozumíte, jak to myslím, ne? Zkrátka jsem šla a s chutí jsem se do toho pustila. Byl mi dobře, když jsem ukončila nějaký workout a pustila další a jela a jela a potila se a potila a za chvilku byla celá olepená od svých vlasů, které jaksi ještě nikdo nevyluxoval :D A než jsem se nadála, bylo to za mnou. Bylo mi to až líto, poslední dobou to vždycky uteče hrozně rychle a já si to ani neužiju. Ta 1h a 40min se zdálo jako nic a dokonce jsem se ani necítila na umření. Svalečky jsem uvolnila stretchingem a potom horkou sprchou a po 35 minutách si dala zaslouženou véču.

Je mi parádně. Cítím se jako královna! :D A výčitky ze včerejška jsou pryč. I když, to už byly po tom běhu... :D

Mám ze sebe opravdu radost a už se těším, jak si zítra ráno půjdu zaběhat. Jestli se teda probudím včas a jestli nebude pršet :D A taky se těším, až se budu koukat na ordinaci a až si lehnu do svojí měkké postýlky a budu spáááát!

Mám pocit dobře prožitého dne. Vždycky, když se třeba málo pohybuju a pak se celý den nudím a koukám na televizi, přijde mi ten den úplně zbytečný. Jak by řekla ségra: "Úplně zabitej.." :D Ten dnešní rozhodně zabitej nebyl.

Mám dobrý pocit a už se těším na snídani po běhání :D

A jak jste prožili dnešní den vy? Také se trochu víc pohybujete když někdy "ujedete" a nacpete do sebe něco nezdravého ve větším množství? Já i kdybych se rozhodla, že si udělám Cheat Day, pořád bych měla výčitky svědomí. Tomu se prostě neubráním a jenom sport mi pomůže se z toho dostat. Jak to máte vy? :)