Full Day of Eating

No neke! Co se to děje? Já a vydávám takovýhle článek? To se ten svět už úplně zbláznil, nebo co? :D

Ne, jen jsem si řekla, že by možná nemusel být špatný nápad spočítat si, kolik čeho sním a napsat vám to sem. Navíc je to teď docela oblíbený typ článků a i já je čtu moc ráda.  I když nejsem moc velkým příznivcem počítání maker a v podstatě tohle bylo poprvé (a možná i naposled, protože jsem nad tím strávila nepřiměřeně dlouhou dobu :D), co jsem si poctivě spočítala hodnoty všech svých jídel.

Jakpak žiju a nové hadříky na cvičení

Ahojky!

Doufám, že se máte dobře, když už jsme se konečně dočkali toho pátku. A já po dlouhé době přidávám i nějaký článek, který se netýká jen toho, co jsem snědla. Na deníčky poslední dobou nemám moc náladu a stejně nevím, co bych do nich psala (dobrá, jsem i líná je psát, ale o tom jakože nevíte :D). Dnes vám jenom tak stručně shrnu, jak si tak nějak žiju a ukážu vám, za co jsem vyhodila prachy v Lidlu :D Tak hezkou zábavu!

 

Začneme tím oblečením...

 

Záchvatovité přejídání: Moje šílená noční můra

Zdravím vás!

Dnes tu pro vás mám již dlouho slibovaný článek o ZP. V deníčku, který měl dneska vyjít, bych stejně psala z větší části o tom, takže jsem se rozhodla se na to konečně vrhnout.

Asi vám nemusím psát, co to vlastně ZP je, ne? Stručně řečeno, člověk během chviličky dokáže sníst obrovské množství jídla. A to opravdu hodně obrovské. Já říkám, že prostě sežere všechno, co najde. Smutná a děsivá skutečnost.

Důvodů k ZP může být spoustu. Může jít o nějaké bláznivé diety, o nedostatek důležitých živin, příliš náročný pohyb, psychické problémy a jak jsem se dočetla na internetu, tak i peníze, protože hned několik slečen si za to nechává dokonce platit.

Já se ale dneska nechci zaměřit obecně na ZP, ale chci popsat, jak tomu bylo a je u mě.

Začnu tím, jak jsem se vlastně do ZP dostala.

Deník náladové puberťačky: 28.2 - 6.3.

Ahojky! 

Je tu pátek a to znamená takové menší shrnutí toho, co se za uplynulý týden událo. Zavedla jsem to už na minulém blogu, ale tady jsem se rozhodla začít s tím znovu.

A rovnou vás upozorňuju, že tenhle článek je strááášně dlouhatánský a já se vůbec nebudu zlobit, když si ho nepřečtete. Klidně ty moje kecy přeskočte a kouknětě rovnou na konec :D   

Tohle je foto mé nedělní perfektní snídaně :33

A začínáme!

Teď už můžu říct, že úplně oficiálně. Už se tu žádné staré články neobjeví a já můžu zase pokračovat tam, kde jsem na minulém blogu skončila. Poté, co jsem se o víkendu skoro nehnula od počítače (jenom, když jsem si šla pro jídlo nebo si zacvičit :D) se mi podařilo sem přetáhnout úplně všecičko, co jsem od června, kdy jsem si blog založila, na bývalém blogu vydala. Tedy, vlastně ne úplně. Ty svoje depresivní výlevy jsem tam nechala, protože nechci, aby mi to tady hyzdily :D Zase všechno tady být nemusí a kdo má zájem si ty kecy přečíst, tak v úvodním povídání je odkaz na starý blog. I když pochybuji, že na tenhle chodí někdo nový, kdo mě předtím neznal :D Vždyť jsem to tu ještě ani pořádně nerozjela, že jo :D Ale plánuji to.

 

Až moc přeštědřený Štědrý den aneb utopená v hoře jídla

Ahoj!

Tak jak jste si užili Štědrý den? Zahřešili jste si pořádně? Já tedy rozhodně. A co Boží Hod a Štěpán? Už jste jeli opět svůj zdravý režim, nebo jste měli pořád popuštěnou uzdu? Já si jí nejspíš popustila až moc.

Promiňte, že se ozývám až teď, ale byla jsem tak přežraná, že jsem se nedokázala ani pohnout, natož se ještě zvedat z křesla a jít si pro notebook. A ťukat do klávesnice? Tak to vůbec nepřipadalo v úvahu :D

Za tyhle tři dny jsem toho snědla víc než celá moje rodina dorhomady. V životě bych nevěřila, že se do mě vejde tolik jídla. No, ono se do mě vlastně nevešlo, ale stejně jsem ho tam nacpala :D Já vážně nechápu, proč, když už nemůžu a vlatsně ani nemám chuť, tak to cukroví pořád musím jíst. Ale já když to prostě vidím před sebou, tak si nedokážu nevzít, i když už jsem totálně přejedená. Máte to tak taky? Jestli máte hodinku čas, tak článek rozklikněte. Je moooc dlouhý, takže si k němu udělejte čajík, pohodlně se usaďte do křesílka jako já a pusťe se do čtení! :)

Včerejší večerní mlsání. Předem se přiznávám, že toho bylo víc :D Nemá cenu zapírat! Velké mísy s cukrovím jsem radši ani nefotila, protože bych se musela přiznat, že skoro všechno cukroví, které v nich bylo pro celou rodinu, jsem snědla já :D

Je to tady!

Konečně! Konečně! Ten dlouho očekávaný den je tady! Den plný voňavých svíček, cukroví, vánočního Kuby a kapra s bramborovým salátem. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že jsem se toho dočkala. Bylo to tak strašně daleko a teď je to najednou tady a já si to hodlám užít plnými doušky (spíš plnou hubou, protože za celý den nesjpíš nebude ani chvilka, kdy bych v ní něco neměla :D). Dneske nebude žádné hlídání, žádné upejpání a žádné cvičení. Dnešek strávím jako obyčejný člověk se svou rodinou a horkou čokoládou (možná i grogem :D), kterého večer asi bude pořádně bolet břicho z toho obrovského množství cukroví, které do sebe naláduje.

A jelikož tenhle článek jsem napsala už včera a přednastavila, protože jsem si nebyla jistá, jestli si na Štědrý den najdu na blog čas (a jestli se mi vůbec bude chtít), nemůžu vám s určitostí napsat, co jsem měla ke snídani :D Ale nejspíš skončím u ovesné kaše, protože si ji ode mě objednala i ségra (dneska se vážně dějou zázraky :D). Ano, vím, že jsem psala, jak moc se těším na vánočku s kakaem, ale bohužel, vánočka přijede až zítra odpoledne. Každoročně nám vánočku dává babička a letos se to nějak špatně sešlo a budeme ji mít později než dřív. Takže vánočka s kakaem bude nejspíš až na Boží Hod, což bude mimochodem taky pěkně vymazlený cheat day. A Štěpán určitě taky. Prostě to budou tři dny relaxace, kdy se nebudu ohlížet na to, co jím (chachá, tak to se chci vidět, beztak ty výčitky stejně nakonec přijdou :D) a nacpu si bříško slaďoučkým a nezdravým cukrovíčkem. Ani si neumíte představit, jak strašně se těším, až ho konečně ochutnám. Upekla jsem ho, ale ještě jsem neměla ani kousek a zatím se jen dívala na ostatní, jak mi ho žerou :D Samozřejmě i to zdravé si dám ráda. To chodím ujídat už teď, protože je přeci zdravé a řekla bych, že po tom, co se trochu uleželo, tak i mnohem lepší než po upečení.

Zkrátka dneska (a zítra i pozítří) to bude jedna velká žranice. Bude to paráda :D Ještě před rokem bych nikdy nevěřila tomu, že se někdy budu tolik budu těšit na Štědrý den jenom kvůli jídlu. Dárečky já nepotřebuji (když to nebude něco k snědku :D), stačí mi plná mísa cukroví a lanýžových bonbonků z vánočních kolekcí. Ty máme doma taky a vždycky je jíme u zdobení vánočního stromečku, což děláme dopoledne. Což znamená, že snídaně bude zítra o trochu menší, aby mi vůbec zbylo místo na Kubu a pak na to cukroví, že jo :D A nesmíme zapomínat na kámoše kapra a jeho bráchu bramborový salát, kteří si určitě taky zaslouží čestné místo v mém břiše :D

Dárky už mám zabalené a jsem za to fakt ráda. Sice mě balení dárků baví, ale po tom, co se s tím člověk piplá 2 hodiny (teď hodně přeháním, ale i tak :D) ho docela naštve, když zjistí, že všude zapomněl sloupnout cenovky :D Ale hlavní je zachovat klid. Jsou přece Vánoce, svátky pohody, žádné výbuchy vzteku se netolerují :D Zbývá mi ale ještě jeden dáreček, který se někam zatoulal, takže já se na něj jdu vrhnout, ať už to mám konečně za sebou.

A vám, moji milí čtenáři, přeji, abyste prožili ty nejkrásnější a nejpohodovější Vánoce, na které budete celý rok rádi vzpomínat a hlavně, ať se nepohádáte (což už je asi 4. rokem tradice mojí zlaté rodinky :D) a všechno se vám skvěle vydaří.

Užijte si tu nádhernou atmosféru, pusťte si vánoční koledy, zapalte svíčky, dívejte se na pohádky a ty naivní americké vánoční filmy, které i přesto všichni hrozně milujeme (alespoň já jsem do nich naprostý blázen :D) a dopřejte si pořádnou dávku nezdravého jídla, protože v tento den je všechno dovoleno. Dejte si vánočku ( i za mě, béé :D :(( ), cukroví, figurky z vánočních kolekcí, bramborový salát, ať už s kaprem, řízkem, nebo lososem. Bumbejte kakao, horkou čokoládu, čajík s medíkem, punč, grogr, vaječný likér. Užijte si to se vším všudy a neomezujte se. Je to jen jednou do roka a je to ten nejkrásnější den v roce, který si zaslouží, aby byl jak se patří oslaven.

Přeji vám bohatého Ježíška, ať najdete pod stromečkem vše, co jste si přáli (prosím, činky, buďte tam! :D) a večer jdete spát s pocitem klidu a štěstí.

Slíbila jsem vám, že vám ukážu naše cukrovíčko. A sliby se musí dodržovat! :)

Išlské dortíčky. Na ty se tedy monstrózně těším. Škoda, že je jich jen 16. Musím být rychlá :D

Nový rok, nové cíle, nové sny

Ještě mi pořád tak nějak úplně nedochází, že už je rok 2015. A pořád mi tak nějak nedochází, že dnes je pátek a za 2 dny zase začne škola. A pořád mi nějak nedochází, že bych se už asi měla začít učit, což mi nejspíš dojde až v neděli večer.

Ale proč si kazit pátek nedělí?

Dneska to bude o mých plánech a předsevzetích do nového roku. Já si je nikdy moc nedávala. Spíš jsem si tak řekla, že bych třeba mohla něco a něco a buď jsem to dodržela, nebo ne, ale neřešila jsem to. Popravdě, ani teď to moc neřeším :D Sice jsem si nějaké dala, ale nazvala bych to spíš plány, než předsevzetí. Jsou to věci, které mám v plánu a které bych při troše štěstí mohla udělat.

Forma, jídlo a plány

Ahoj, ahoj, ahoj!

Dnešní článek bych chtěla věnovat sobě a všem těm mým bláznivým plánům a nápadům.

Měla jsem krásně promyšlené, co všechno do tohoto článku napíšu, ale pochpitelně už zase nevím, co to vlastně bylo :D Ale nějak to dohromady dám. Vezmeme to popořádku a začneme mojí aktuální formou (nebo alespoň tím, co jsem si za 8 měsíců dřiny vytvořila :D)

Pozitiva a negativa - jak působí cvičení na mě

Už to chtělo vydat i něco jiného než samé články o jídle. Jídlo je sice fajn a tenhle blog byl založen předevšm s úmyslem sem přidávat moje kuchařské výmysly, ale o fitness to má být tak trochu taky. A tak k vám dnes přicházím se článkem o cvičení a vlastně i o zdravé stravě a celkově o tom zdravém životním stylu. Rozhodla jsem se vám napsat pozitiva a negativa, která tahle stránka života přinesla konkrétně mé osobě. Ano, i ta negativa tam jsou a bohužel je jich docela dost.

Ale začneme těmi pozitivy, to méně přijemné si necháme na konec :D Sice se má jako poslední dávat do nejlepší, ale já to dělám naopak. Napřed to dobrý a teprve až potom to špatný, takže jdeme na to!

Povídačka

Dobré ránko!

Jak jste se dnes vyspali? Já skvěle! Dokonce jsem vstala hned, jak mi v 7:30 zazvonil budík. Navlíkla jsem na sebe kraťasy po bráchovi, sportovní podprdu a svoje nový spešl tílko, které jsem si včera koupila ve Sportisimu. Bylo ve slevě, jen za 150 Kč. No nekupte to! :D Zvlášť, když to cedulka tak pěkně vychvalovala. Nechala jsem si jí, abych nezapomněla, jak parádní tričko jsem si koupila. Je tam napsané toto:

Textilní vlákno s úpravou wicking odvádí dobře tělesnou vlhkost pokožky. Na rozdíl od přírodních vláken není nasákavé, proto nezadržuje vlhkost a nestudí. Vlhkost je odváděna na povrch tkaniny, odkud se rychle odpařuje a oděv tak zůstává suchý a na omak příjemný.

Okamžitě jsem musela vyzkoušet, co je na tom pravdy, takže jsem hned po příjezdu domů vyrazila na kolo. A ono to nejspíš vážně funguje. Jindy mám třeba mokrá celá záda a dneska tam bylo jen pár kapek. Ten mterilá je vážně úžasnej. Hebkej a vážně příjemnej a vůbec se na mě nelepí, začež jsem nesmírně vděčná, protože to vážně nenávidím.

Takže dnes ráno, když jsem se probudila plná energie, jsem si šla zaběhat. A jelikož mě ten můj okruh, který jsem běžela 10x, mě už nebaví, chtěla jsem zkusit něco nového. A delšího. Bylo to min. 5km. Chvíli běh po cestě, pak kousíček po silnici, pak dlouhatánskej kus po polňačce, pak ještě část po silnici a potom znovu po polní cestě. Z té jsem se samozřejmě napojila na silnici ve městě a doběhla domů. Trvalo mi to asi 35 minut. Bylo to nejvíc, co jsem kdy uběhla a nezastavila jsem se ani jednou! Jenom, když mi vypadly klíče z podprsenky :D Nemám kapsy, takže to je jediný místo, kam si je můžu dát, jenže na konci už jsem měla ve výtřihu zase krůpěje a oni hajzlíci vyklouzly ven :D Překvapilo mě, že jsem to zvládla, protože ke konci už jsem byla vážně mrtvá. Ale v boku mě nepýchalo, což je výborný, protože loni jsem umírala i ve škole při osmistovce. A teď najednou 5 kiláků v kuse. Jsem na sebe pyšná, nikdy bych nevěřila, že toho tolik uběhnu. A moje úžasně lehoučké botky a úžasně lehoučké nové tílečko mi k tomu dopomohly.

Dnes si ještě zacvičím, protože včera jsem byla akorát na tom kole. Jeli jsme totiž s rodinkou nakupovat a protáhlo se to až do 5 hodin. Kromě toho tílka, mám i nové botky. Jsou to takové plátěné tenisky na klínku :3 Konečně mám taky nějaké hezké boty, protože kromě těch běhacích, mám už jen jedny staré polorozpadlé botasky. Hledala jsem i nějaké sportovní kalhoty. Něco uplejšího než jsou pumpky a něco volnějšího než jsou legíny, ale v tom Sportissimo selhalo. Stavovali jsme se i v bazaru, kde jsem si prohlížela převážně kuchyňské potřeby a představovala si, jak si budu zařizovat svojí vlastní kuchyň :D Já jsem fakt ujetá, ale na to se těším ze všeho nejvíc.

Po návratu z kola jsem šli na rodinnou večeři, na kterou chodíme jednou ročně :D Dala jsem si samozřejmě vodičku a k jídlu kučecí nudličky na kari s rýží! Bylo toho strašně moc, ale já mám tak obrovskej žaludek, že to ve mě zmizelo ani nevím jak. :D Vážně mám pocit, že si žaludek pořád zvětšuju a zvětšuju. Za to může ta zelenina a ovoce :D

Z toho dne jsem byla tak hrozně unavená! Mnohem víc, než když si dám třeba 2 hodinky cvičení. No jo, nákupy holt vyčerpávají :D

A v sobotu jsem pekla svůj první Cheesecake a musím říct, že se moc povedl. Ten krém chutnal jako lipánek :D Určo dám recept ;)

Včera jsem si na jedné stránce počítala svoje BMI a vyšlo mi 19,8. Gratulujou mi, prý mám optimální váhu :D Kdybyste chtěli, tak je to TAHLE stránka. Můžete si tam spočítat i spoustu dalších věcí, tak se tam mrkněte.

To jsem se zase jednou rozepsala. Ale už dost, přiběhla jsem už před třičtvrtě hodinou, tak jdu jíst. Už mám hlad. Mám tam ještě rybíz od babičky a švěstky, k tomu jogurt, vločky a oříšky...Jéé, už se těším :D

Zatím se tedy mějte a dál sportujte! :))

Můj sportovní den

Ahoooj!

Jsem vážně ráda, že teď sedím a vím že po zbytek večera už nic jiného dělat nebudu. Dneska jsem na sebe vážně pyšná, protože se hýbala jako divá. A trošičku jsem se umírnila v jídelníčku. Aby taky ne. Bylo to za trest. Za včerejšek, protože jsem toho sežrala tolik, že ani nevím, co všechno :D Spucla jsem asi 20 sušenek co jsem den předtím na ten sraz napekla(pořád ale byly zdravější, než ty z obchoďáku a rozhodně chutnější), pila jsem samý ty hnusný sladký věci, pak tam byla nějaká zmrzlina, kuřecí na grilu s chlebem a horou hořčice a jako mega kalorická tečka nakonec opečený marshmallow mezi dvěma sušenkama s hořkou čokoládou. Takže výčitky jako blázen. Aspoň, že jsem si nevzala žádný ty slaný křupky a tyčinky. Popravdě, na to jsem ani neměla chuť.

Takže včera večer jsem si umínila, že dneska to všechno vysportuju. Takže ráno běh. Nechtělo se mi, cítila jsem se hrozně unavená, ale to byl pouhý klam, protože jsem věděla, že večer jsem doplnila tolik energie, že dneska bych toho mohla uběhnout 2x tolik. Z postele jsem se teda nějak vyhrabala, popadla oblečení a klíče a rychle odešla z pokoje, abych nevzbudila ségru. Oblíkla jsem se, nalila do sebe sklenici vody, trochu se protáhla a už se mi začalo chtít. Byla celkem kosa, zase mi po chvíli začaly mrznout ruce. Asi už brzo začnu nosit rukavice :D Ale běželo se mi krásně, vůbec jsem se necítila unavená a chvíli jsem přemýšlela, jestli si to nemám prodloužit. Nakonec jsem se na to vykašlala, protože jsem věděla, že mě čeká ještě hoodně dalšího pohybu. Doma jsem chvilku relaxovala, potom následovala snídaně, pak chvilku povalovačka a vyrazila jsem na hodinku na kolo. Byla mi zima, takže jsem si vzala mikinu a přes ní ještě tenkou bundu. Napřed to bylo dobrý, ale po 2 kilometrech mi začalo být hrozný vedro, ale nechtěla jsem prochladnout, takže jsem si tu bundu nechala. Přijela jsem mokrá a slaná, jako kdybych právě vylezla z moře :D Ale byla jsem spokojená. Energii jsem doplnila dobrým obědem a šla odpočívat k televizi. Když jsem si trochu odpočala, 20 minut jsem posilovala s činkama. Poté jsem musela k zubaři, takže jsem si tam teda zaskočila, abych se dozvěděla, že mám vážně krásný zuby, i když trošičku křivý :D Ale od čeho mám ty vyndavací rovnátka, že jo? :D

Následovala svačinka a potom menší uvažování, jestli půjdu cvičit nebo ne. Měla jsem to v plánu, ale najednou se mi prostě nějak nechtělo. Pohybu jsem přece měla už dost, ne? Ano, ale tolik pohybu mám úplně běžně a dneska jsem si přece chtěla dát do těla, ne? Představila jsem si, jak cvičím a jak Cassey ječí a přepadl mě takový příjemný pocit. Pocit těšení na pocit, který budu cítit, až budu cvičit :D Rozumíte, jak to myslím, ne? Zkrátka jsem šla a s chutí jsem se do toho pustila. Byl mi dobře, když jsem ukončila nějaký workout a pustila další a jela a jela a potila se a potila a za chvilku byla celá olepená od svých vlasů, které jaksi ještě nikdo nevyluxoval :D A než jsem se nadála, bylo to za mnou. Bylo mi to až líto, poslední dobou to vždycky uteče hrozně rychle a já si to ani neužiju. Ta 1h a 40min se zdálo jako nic a dokonce jsem se ani necítila na umření. Svalečky jsem uvolnila stretchingem a potom horkou sprchou a po 35 minutách si dala zaslouženou véču.

Je mi parádně. Cítím se jako královna! :D A výčitky ze včerejška jsou pryč. I když, to už byly po tom běhu... :D

Mám ze sebe opravdu radost a už se těším, jak si zítra ráno půjdu zaběhat. Jestli se teda probudím včas a jestli nebude pršet :D A taky se těším, až se budu koukat na ordinaci a až si lehnu do svojí měkké postýlky a budu spáááát!

Mám pocit dobře prožitého dne. Vždycky, když se třeba málo pohybuju a pak se celý den nudím a koukám na televizi, přijde mi ten den úplně zbytečný. Jak by řekla ségra: "Úplně zabitej.." :D Ten dnešní rozhodně zabitej nebyl.

Mám dobrý pocit a už se těším na snídani po běhání :D

A jak jste prožili dnešní den vy? Také se trochu víc pohybujete když někdy "ujedete" a nacpete do sebe něco nezdravého ve větším množství? Já i kdybych se rozhodla, že si udělám Cheat Day, pořád bych měla výčitky svědomí. Tomu se prostě neubráním a jenom sport mi pomůže se z toho dostat. Jak to máte vy? :)

Nový začátek

Ahoj vám všem!
Jsem (teď už) 16-tiletá introvertní osůbka, která se už téměř před rokem (fíha, toto letí :D) rozhodla pokusit začít se zdravým životním stylem. Vlastně spíš chtěla konečně zhubnout, aby aspoň trochu připomínala člověka. Nejspíš to ze začátku ani zdravý životní styl nebyl, ale spíše snaha se nepřecpávat nezdravým a pravidelně cvičit. Pro někoho, kdo nenáviděl sport a každý večer se nacpával u televize čokoládou, naprosto nepředstavitelná a šíleně těžká věc. Nevím, kde se ve mě tenkrát vzalo tolik síly, že jsem to nevzdala a to příšerné utrpení vydržela. Všechny mé dosavadní pokusy do té doby totiž skončily asi po 2 dnech, kdy jsem si řekla, že to stejně nemá cenu a že je mi to v podstatě jedno. Asi jsem musela trošku dospět (tím chceš jako říct, že už se stalo? :D), abych si uvědomila, že žiji jen jednou a že chci být v životě šťastná. Že nechci ve třiceti umřít na infarkt, protože moje strava se skládá z mražené pizzy a donutů. Že nechci omdlévat pokaždé, když vyjdu schody. Že nechci mít kolem břicha tukovou pneumatiku a že nechci vytvářet svými stehny při chůzi elektrickou energii. A že bych jí tímto způsobem života za pár let nejspíš vyrobila docela hodně, o tom nemůže být pochyb. Chci být zdravá, šťastná, chci se v létě nestydět vyjít ven v plávkách. Chci mít dobrou kondičku a vydržet alespoň nějakou fyzickou námahu, protože nikdy nevíte, kdy vás někdo zlomyslně shodí ze skály a vy se budete muset vyškrábat zpátky nahoru :D  Zkrátka po nějakém čase jsem si na to denní utrpení a bolest zvykla a brzy na to zjistila, že to snad začínám mít i ráda. Začala jsem se ještě více zajímat o zdravý životní styl, začala jsem si o tom číst na internetu a hltala to jako divá. Sledovala jsem spoustu blogů a doma začala zdravě vačit a péct (čímž jsem se své rodince asi moc neodvděčila :D). Jednoduše jsem tomu úplně propadla a zamilovala se do toho. Zamilovala jsem se do zdravé stravy a pohybu. Oblíbila jsem si spoustu potravin, které jsem dřív nemohla ani vystát a vlastně se ze mě stal úplně jiný člověk. Našla jsem sama sebe. Přestože jsem často zažívala krušné chvíle, pociťovala hrůznou bolest, vyprodukovala litry potu a přiznám se, že i uronila pár slziček, jsem se na to k mému (i k ostatních) velkému překvapení nevykašlala. A jsem za to jedině ráda, protože mi to zcela změnilo život. A rozhodně k lepšímu. Nejsem ale žádná super fitnessačka, co by neujížděla na čokoládě, arašídovém máslem, co by si ráda nedala segeďák a buchtu od babičky, nebo co by ráda nezašla na pizzu či do cukrárny na dortík. Miluju sladké a ano, mám ráda i nezdravé jídlo. Jídlo je naší velkou součástí a já si myslím, že bychom se v něm neměli omezovat, ale naopak si ho užívat. Já jídlo miluju a myslím na něj v průběhu dne skoro pořád. Nic si nezakazuji, snažím se jíst vyváženě. Tak, abych měla dostatek živin a nic mi nechybělo a to znamená třeba i palačinky s marmeládou a řízek s bramborovou kaší, protože tohle by mi zrovna strašně chybělo.
Jsem prostě jedlík, co si jídlo umí opravdu užít a rád si ho připravuje a ještě radši fotí. Všechno to jídlo ale vykompenzuji pohybem, protože když nemyslím na jídlo, tak myslím právě na cvičení, při kterém se fakt umím pořádně zničit. Ale vůbec mi to nevadí, ráda se po workout cítím jako chcíplá (a úplně mokrá a smradlavá) myš.
Můj život je teď jiný. Je v něm sice spoustu starostí a i smutku, ale díky tomu, že jsem to před tím rokem nevzdala, se cítím lépe, silnější a odhodlanější všechny problémy vyřešit.
Někdo mě určitě zná z mého minulého blogu na blog.cz TU, který jsem opustila z důvodu, že poslední dobou mě neustále vytáčel svým nefungováním a to mi na moje slabé nervíky moc nepomáhalo. Proto jsem se rozhodla přestěhovat sem, na blogspot a začít tady znovu.
Doufám, že se vám všem na mém blogu bude líbit a budete se sem rádi vracet. Najdete tady spoustu receptů, inspiraci z mého stolu, nákupy, recenze, tipy na cvičení, něco o mě a mém životě (předem upozorňuje, že ne vždy to bude veselé :D) a možná i nějaký zajímavý inteligentní článek o zdravém životním stylu, když se mi ho podaří zplodit.
Myslím, že na dlouhý úvod už by to mohlo stačit.
Potřebuji teď chvilku času, abych se tady zorientovala, upravila to tady a také abych sem přetáhla všechny články z minulého blogu, což bude docela záhul, protože málo jich není :D Ale přece je tam nenechám. Chci je mít hezky tady, protože některé jsou docela obstojné, řekla bych :D
Děkuji vám za přečtení a návštěvu mého blogu.
Mějte se krásně a až budete mít náladu, uděláte mi ohromnou radost, když sem občas zavítáte.
Zatím nashle!