Jakpak žiju a nové hadříky na cvičení

Ahojky!

Doufám, že se máte dobře, když už jsme se konečně dočkali toho pátku. A já po dlouhé době přidávám i nějaký článek, který se netýká jen toho, co jsem snědla. Na deníčky poslední dobou nemám moc náladu a stejně nevím, co bych do nich psala (dobrá, jsem i líná je psát, ale o tom jakože nevíte :D). Dnes vám jenom tak stručně shrnu, jak si tak nějak žiju a ukážu vám, za co jsem vyhodila prachy v Lidlu :D Tak hezkou zábavu!

 

Začneme tím oblečením...

 

  Už dlouho jsem si říkala, že bych potřebovala nějaké kalhoty na běhání, ale potřebovala jsem nějaké s kapsičkou, abych si do ní mohla dát klíč, protože ty, co mám jsou bez kapsy. A v letáku psali, že jsou s praktickou kapsičkou. No, teda než jsem tu jejich super praktickou kapsičku našla, trvalo to, ale přece jen jsem se jí dohledala (i když jsem si chvilku myslela, že jsem byla podvedená :D). Zatím jsem je na sobě ještě neměla, ale už se těším, až v nich vyběhnu. A taky se těším, až trochu zhubnu, abych v nich nevypadala jako prasátko.

 A abych k těm kalhotám měla i nějaký vršek, tak jsem si rovnou vzala i toto tílečko do soupravičky :D Taktéž ještě nenošeno, ale jakmile se mi ráno bude chtít vstát a jít běhat (už jsou nebyla dlouuuuho), tak rozhodně v ničem jiném než v novém tílku a kalhotech.

 A když už jsem tam byla, vzala jsem si i nějaké kraťásky, abych měla doma v čem cvičit. V legínách už mě to přestalo bavit :D  Spíš se nemůžu koukt na to, jak přášerně v nich ty moje nožiska vypadají. A taky jsem zjistila, že beztak nemám žádné vyloženě sportovní kraťásky (ostudaa :D), takže se mi docela hodily. A samozřejmě jsem vybrala nějaké, aby mi ladily k tomu ostatnímu :D

A na závěr...Podprsenek mám sice asi tak milion, ale ono jich není nikdy dost :D Zvlášť, když tahle vypadala tak krásně. A hodila se mi do výbavičky :D A až budu mít za 5 let trochu pevný břicho, tak v ní budu chodit běhat :D 

Tohle by bylo k oblečení a teď vám napíšu něco o svém životě. Lidičky, kdyby nezačínaly za 3 týdny prázdniny, asi bych se úplně zbláznila.  Nic nestíhám, pořád jen jím, cvičím a učím se. Občas si popláču, občas si o sobě myslím, že jsem nějaká superstar a vyřvávám na celej barák a občas (vlastně pořád) jsem na sebe naštvaná za to, jak teď hrozně vypadám.

Přejídání myslím pomalu odeznívá. Na jídlo už moc nemyslím, nemám na něj ani moc chuť a můj žaludek už by rozhodně nezvládl takové dávky jídla, jaké jsem mu někdy dávala. Dneska jsem třeba měla větší oběd a byla jsem po něm hrozně přecpaná. Považuji to za dobré znamení, že se toho do mě už tolik nevejde a že dokonce ani nemám chuť se přejídat. Dobře, přiznám se, že mě to často napadá a jsou i chvíle, kdy si naplánuji (opravdu naplánuji), že to udělám. 

Zrovna minulou neděli jsem se nzovu ocitla sama doma a znovu jsem ucítila tu skvělou příležitost. Ale když jsem otevřela ledničku, nic mě nelákalo. Stejně do dopadlo i se špajzkou. Uvědomila jsem si totiž, že nemám prostě chuť a hrozně dlouho přemýšlela, co bych si asi tak dala. Nakonec jsem si ale nedala nic. 

Je to samozřejmě dobře, jsem za to ráda, ale pořád se bojím, že to znovu přijde. Ale víte, co? Je hrozně zvláštní, že mi není o moc líp. Vždycky, když přijdou problémy, říkám si, že teď bych se šla přejíst. Jenže na to nemám chuť. Takže vlastně já chci, ale moje chutě ne. 

Možná je to tím, že už jsem sama sebou fakt znechucená. Že se bojím podívat do zrcadla, protože se mi okamžitě chce brečet a strašně mě mrzí, že jsem to celé takhle pokazila, protože jsem teď mohla být už úplně jinde. Stydím se nosit šortky, navlékám na sebe volná trička a nedovedu si představit, že budu chodit v létě v plavkách. Dobře, možná přeháním, nevypadám zase jak taková machna, ale přibrala jsem a vážně mě to štve. Taky mám strach, jak na to budo reagovat lidi, co mě dlouho neviděli. Všichni mě chválili, jak jsem zhubla a teď si o mě nejspíš pomyslí, že jsem se úplně vykašlala na cvičení i zdravou stravu. Achjo.

Další věc, proč si najednou připadám tak oplácaná je moje ségra. Člověk by řekl, že když maturovala, takže trošičku přibere. Ale to ne, ona si dala čokoládu jen jednou jedinkrát za celej svaťák (a že se rozšoupla a snědla celou jednu řadu :D). A jakmile měla tu maturu za sebou, začala každý den jezdit na kole. Plus samozřejmě ještě cvičí (už jsem se zmiňovalo, že začala díky mě? :D) a poslendí dobou i docela málo jí. Takže je teď hubenější než já a já...no, závidím jí. A mám vedle ní pocit, jako bych byla nějaká ošklivka Betty.

Tak moc chci zpátky svoje tělo, co jsem měla dřív. Chtěla jsem vypadat v létě dobře. Ale takhle..?

Vážně se za to na sebe zlobím a asi je to právě ten vztej na sebe samou, že už se přejídat nechci. A taky nebudu. Už prostě ne. Mám toho dost. Nechci se stydět vyjít ven v šortkách a tílku. Chci být zase ta štíhlá holka z loňského léta. Hlavně chci být šťastná. 

Tak mi prosíjm držte palce, ať zase jsem. Protože vaše podpora je pro mě hrozně důležitá a já si jí neuvěřitelně vážím. V tomhle ohledu totiž v reálném životě moc pochopení nemám a proto jsem moc ráda, že to můžu diskutovat tady s vámi, kteří víte, o čem mluvím. Kteří mi radíte, pomáháte a komentujete moje články. To totiž člověku dokáže šíleně zvednout náladu :)

Děkuji vám za přečtení článku, za vaše milé komentáře a za to, že sem chodáte a čtete můj blog :)

Mějte se zatím krásně a já se zase ozvu v neděli s nějakým papáním!