pátek 5. června 2015

Jakpak žiju a nové hadříky na cvičení

Ahojky!
Doufám, že se máte dobře, když už jsme se konečně dočkali toho pátku. A já po dlouhé době přidávám i nějaký článek, který se netýká jen toho, co jsem snědla. Na deníčky poslední dobou nemám moc náladu a stejně nevím, co bych do nich psala (dobrá, jsem i líná je psát, ale o tom jakože nevíte :D). Dnes vám jenom tak stručně shrnu, jak si tak nějak žiju a ukážu vám, za co jsem vyhodila prachy v Lidlu :D Tak hezkou zábavu!

Začneme tím oblečením...
 



  Už dlouho jsem si říkala, že bych potřebovala nějaké kalhoty na běhání, ale potřebovala jsem nějaké s kapsičkou, abych si do ní mohla dát klíč, protože ty, co mám jsou bez kapsy. A v letáku psali, že jsou s praktickou kapsičkou. No, teda než jsem tu jejich super praktickou kapsičku našla, trvalo to, ale přece jen jsem se jí dohledala (i když jsem si chvilku myslela, že jsem byla podvedená :D). Zatím jsem je na sobě ještě neměla, ale už se těším, až v nich vyběhnu. A taky se těším, až trochu zhubnu, abych v nich nevypadala jako prasátko.

 A abych k těm kalhotám měla i nějaký vršek, tak jsem si rovnou vzala i toto tílečko do soupravičky :D Taktéž ještě nenošeno, ale jakmile se mi ráno bude chtít vstát a jít běhat (už jsou nebyla dlouuuuho), tak rozhodně v ničem jiném než v novém tílku a kalhotech.

 A když už jsem tam byla, vzala jsem si i nějaké kraťásky, abych měla doma v čem cvičit. V legínách už mě to přestalo bavit :D  Spíš se nemůžu koukt na to, jak přášerně v nich ty moje nožiska vypadají. A taky jsem zjistila, že beztak nemám žádné vyloženě sportovní kraťásky (ostudaa :D), takže se mi docela hodily. A samozřejmě jsem vybrala nějaké, aby mi ladily k tomu ostatnímu :D

A na závěr...Podprsenek mám sice asi tak milion, ale ono jich není nikdy dost :D Zvlášť, když tahle vypadala tak krásně. A hodila se mi do výbavičky :D A až budu mít za 5 let trochu pevný břicho, tak v ní budu chodit běhat :D 


Tohle by bylo k oblečení a teď vám napíšu něco o svém životě. Lidičky, kdyby nezačínaly za 3 týdny prázdniny, asi bych se úplně zbláznila.  Nic nestíhám, pořád jen jím, cvičím a učím se. Občas si popláču, občas si o sobě myslím, že jsem nějaká superstar a vyřvávám na celej barák a občas (vlastně pořád) jsem na sebe naštvaná za to, jak teď hrozně vypadám.
Přejídání myslím pomalu odeznívá. Na jídlo už moc nemyslím, nemám na něj ani moc chuť a můj žaludek už by rozhodně nezvládl takové dávky jídla, jaké jsem mu někdy dávala. Dneska jsem třeba měla větší oběd a byla jsem po něm hrozně přecpaná. Považuji to za dobré znamení, že se toho do mě už tolik nevejde a že dokonce ani nemám chuť se přejídat. Dobře, přiznám se, že mě to často napadá a jsou i chvíle, kdy si naplánuji (opravdu naplánuji), že to udělám. 
Zrovna minulou neděli jsem se nzovu ocitla sama doma a znovu jsem ucítila tu skvělou příležitost. Ale když jsem otevřela ledničku, nic mě nelákalo. Stejně do dopadlo i se špajzkou. Uvědomila jsem si totiž, že nemám prostě chuť a hrozně dlouho přemýšlela, co bych si asi tak dala. Nakonec jsem si ale nedala nic. 
Je to samozřejmě dobře, jsem za to ráda, ale pořád se bojím, že to znovu přijde. Ale víte, co? Je hrozně zvláštní, že mi není o moc líp. Vždycky, když přijdou problémy, říkám si, že teď bych se šla přejíst. Jenže na to nemám chuť. Takže vlastně já chci, ale moje chutě ne. 
Možná je to tím, že už jsem sama sebou fakt znechucená. Že se bojím podívat do zrcadla, protože se mi okamžitě chce brečet a strašně mě mrzí, že jsem to celé takhle pokazila, protože jsem teď mohla být už úplně jinde. Stydím se nosit šortky, navlékám na sebe volná trička a nedovedu si představit, že budu chodit v létě v plavkách. Dobře, možná přeháním, nevypadám zase jak taková machna, ale přibrala jsem a vážně mě to štve. Taky mám strach, jak na to budo reagovat lidi, co mě dlouho neviděli. Všichni mě chválili, jak jsem zhubla a teď si o mě nejspíš pomyslí, že jsem se úplně vykašlala na cvičení i zdravou stravu. Achjo.
Další věc, proč si najednou připadám tak oplácaná je moje ségra. Člověk by řekl, že když maturovala, takže trošičku přibere. Ale to ne, ona si dala čokoládu jen jednou jedinkrát za celej svaťák (a že se rozšoupla a snědla celou jednu řadu :D). A jakmile měla tu maturu za sebou, začala každý den jezdit na kole. Plus samozřejmě ještě cvičí (už jsem se zmiňovalo, že začala díky mě? :D) a poslendí dobou i docela málo jí. Takže je teď hubenější než já a já...no, závidím jí. A mám vedle ní pocit, jako bych byla nějaká ošklivka Betty.
Tak moc chci zpátky svoje tělo, co jsem měla dřív. Chtěla jsem vypadat v létě dobře. Ale takhle..?
Vážně se za to na sebe zlobím a asi je to právě ten vztej na sebe samou, že už se přejídat nechci. A taky nebudu. Už prostě ne. Mám toho dost. Nechci se stydět vyjít ven v šortkách a tílku. Chci být zase ta štíhlá holka z loňského léta. Hlavně chci být šťastná. 
Tak mi prosíjm držte palce, ať zase jsem. Protože vaše podpora je pro mě hrozně důležitá a já si jí neuvěřitelně vážím. V tomhle ohledu totiž v reálném životě moc pochopení nemám a proto jsem moc ráda, že to můžu diskutovat tady s vámi, kteří víte, o čem mluvím. Kteří mi radíte, pomáháte a komentujete moje články. To totiž člověku dokáže šíleně zvednout náladu :)
Děkuji vám za přečtení článku, za vaše milé komentáře a za to, že sem chodáte a čtete můj blog :)
Mějte se zatím krásně a já se zase ozvu v neděli s nějakým papáním!



8 komentářů:

  1. Ty legíny jsem strašně chtěla, byla jsem tam první den 2 HODINY po otevíračce. A jediný co měli, bylo už XS :D tak si říkám supr -_- Jinak, mám to stejně jako ty... před rokem jsem asi 9kg zhubla a během zimy to díky ZP přibrala zpět. Ale teď se výborně držím a i když to tak rychle dolů nejde, tak jo, jsem spokojená, jak žiju. I když to zatím na krátký šortky a minisukně není a já letošní léto asi "propásnu" ... Ale věřím, že další léto bude moje! :)

    httú://myway-tofitness.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já jsem to taky stihla jen tak tak. Už jich tam bylo hrozně málo. Ale tak oni tam mají sportovní oblečení každou chvilku, tak snad to příště stihneš :)
      To ZP je prostě svině, ale nic jiného, než se držte nám nezbývá. Taky si asi letošní léto moc neužiju, ale nevadí. Jak ty říkáš, to příští si to užijeme :))

      Vymazat
  2. Výbavička je moc pěkná :) Opravdu dobrá souprava, dej pak vědět, jak se v ní sportuje :)
    Eli, hlavně si to nevyčítej a nenadávej si. Pak je to vždy jen horší :) Tvé tělo ale teď nepotřebuje nadávky, spíš naopak. Určité pochopení, lásku, aby si to strašné období trochu vynahradilo a zase se mohlo pořádně dát dohromady! Neboj se šortek a nesrovnávej se se sestrou :) Každý má svůj čas, své tempo, své problémy.. Vším si musíme projít z nějakého důvodu! Hlavně nepřestávat věřit a motivovat se :) Jsem ráda, že tě ty chutě přešly.. vidíš, to je super! Držím palce, drž se!! A Ať se daří! :)

    worldaroundmissnothing.blogspot.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, sportuje se v ní báječně! Akorát už jsem si teda stihla kdesi ty šortky trošičku natrhnout. Jak já to dělám? :D
      Já vím, že bych to neměla dělat, ale jde to špatně, když jsem si to všechno zavinila sama. Snažím se na to moc nemyslet a normálně dál žít. Hlavně se bojím toho, co si o mě budou myslet lidi, co m třba dlouho neviděli. Loni mě chválili, jak jsem zhubla a teď si budou říkat, že jsem se asi na sport a zdravou stravu úplně vykašlala. A já nechci, aby si o mě všichni mysleli, že se jenom válíma cpu se čokoládou. Ach jo, ty jsi vážně skvělá holka :) Moc si vážím těch tvých pozitivních komentářů, zvlášť když vím, čím vším sis prošla :) Děkuju.

      Vymazat
  3. Ahoj, občas pročítám tvoje články a připadá mi, že jsem před nějakou dobou byla ve stejné situaci, jako ty...vždycky jsem byla dost štíhlá, ale nikdy spokojená se svojí postavou, takže jsem se jednou rozhodla do toho "opřít", začala víc sportovat,
    výrazně jsem omezila jídlo....půl roku se mi dařilo pomalu hubnout, ale asi potom přišlo to, co se často chybně označuje jako ZP, ale je vlastně jenom normální reakcí těla na nedostatek. Asi měsíc jsem do sebe cpala jídlo horem dolem, i když jsem si každé ráno říkala, že dneska už budu jíst normálně (vždycky mi to vydrželo tak do dopolední svačiny:D). Po měsíci to nutkání sníst všechno v dohledu jakž takž ustalo (asi i proto, že jsem se vykašlala na hubnutí a sport a opravdu jsem jedla, na co mám chuť), ale taky jsem měla o skoro 10 kil víc, než předtím. Připadala jsem si hrozně, nechtěla jsem ani mezi kamarády, nejradši bych seděla doma, aby mi těch pár kil navíc někdo nepomluvil, krátkou sukni bych na sebe nevzala ani náhodou. Strašně se mi stýskalo po postavě, jakou jsem měla předtím, navíc bylo zrovna v době maturit, takže stres, přečetla jsem snad každý článek o ZP (k ničemu)....nevzpomínám na to ráda. Co tím chci ale říct. Celá tahle zkušenost mě naučila dvě věci: zjistila jsem, že všem je úplně fuk, kolik vážím, jakou mám velikost kalhot, nebo jestli mám rovné břicho do plavek. Takže jsem to potom taky přestala řešit, prostě si třeba ty kraťasy vzala. a všem to bylo (kupodivu :D) jedno. Taky jsem se snažila spíš zaměřit věci, které mě baví, než na to, jak vypadám a docela mi to pomohlo. A druhá věc je, že když jsem přestala řešit postavu, místo obden do posilovny šla jednou za čas pro zábavu na zumbu a jedla podle hladu/chuti, tělo se nakonec přestalo bránit a těch +- 10 kil šlo dolů samo. Trvalo to sice asi třičtvrtě roku, ale všechno se mi srovnalo, nemám potřebu se přejídat...prostě tak nějak všechno při starém. Píšu to proto, že už bych tím znova projít nechtěla a třeba ti to trochu pomůže ;) Btw, hodně mi pomohly stránky YourEatopia.com, je tam těch informací sice hodně, ale bez nich bych se z toho asi nedostala :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj, jsem ráda, že jsi to sem napsala :)
      Já to vůbec neměla z toho, že bych jedla málo. Naopak, jedla jsem docela dost oproti jiným blogerkám. Vlastně dodnes nevím, proč jsem se začala přejídat. Napřed jsem myslela, že je to kvůli škole, ale spíš to bude tím, že prostě neumím zvládat stresové situace a že teď jsem v tom svém hodně labilním pubertálním období.
      Já se na sport ale vykašlat nemůžu. To bych se zbláznila, protože když nesportuji, tak mám ještě větší potřebu jíst. A úplně zdravě taky nejím, takže nejde o to, že by si o to říkalo tělo. Prostě jsem nenažraná a pořád bych jedla.
      Děkuji Ti za to, že jsi sem napsala svůj příběh a taky za radu. Taky bych chtěla dokázat říct, že pro mě moje postava není až tak důležitá, ale bohužel je to právě naopak. Ale snad tu správnou cestu najdu a všechno se zase srovná. Ještě jednou děkuji a měj se krásně :))

      Vymazat
  4. když jsou nějaké tyhle čupr akce v Lidlu, už tam stojím v sedm nastartovaná ! :D Mám ráda tu jejich značku

    OdpovědětVymazat
  5. oblečení vypadá moc pěkně :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za každý váš komentář i návštěvu. Velmi si toho cením :)