Deník náladové puberťačky: 28.2 - 6.3.

Ahojky! 

Je tu pátek a to znamená takové menší shrnutí toho, co se za uplynulý týden událo. Zavedla jsem to už na minulém blogu, ale tady jsem se rozhodla začít s tím znovu.

A rovnou vás upozorňuju, že tenhle článek je strááášně dlouhatánský a já se vůbec nebudu zlobit, když si ho nepřečtete. Klidně ty moje kecy přeskočte a kouknětě rovnou na konec :D   

Tohle je foto mé nedělní perfektní snídaně :33

Co bych tak mohla napsat na úvod?

No, ani vlastně nevím. Nechtěla jsem sem moc tahat to ohrané téma, školu, ze které mám v poslední době vážně nervy na pochodu, ale nejspíš se tomu moc nevyhnu, protože v podstatě všechno, co se v mém životě děje, s tím tak nějak souvisí.

Jak to tedy teď je a bude? 

Je to tak, že už počítám s tím, že tam příští rok chodit nebudu. Podala jsem si přihlášku na gympl a budu dělat přijímačky. Otázka je, jestli je vůbec udělám. Ale mamka říká, že kdo jiný by je měl udělat než já. Jenže mami, ty nemáš tušení, jak já jsem neuvěřitelně vymydlená. Dneska jsem půl hodiny tupě civěla na soustavu rovnic, než jsem to konečně pochopila. Dostala jsem z toho takový záchvat vzteku a skoro i pláče, protože jsem nemohla uvěřit tomu, co ze mě ta škola udělala. A takhle je to skoro pořád, když si opakuji něco ze základky. Narazím na něco, co nechápu, začnu se vztekat a nadávat, že ty přijímačky nikdy nemám šanci udělat. Potom se ale zase uklidním a pokouším se tomu přijít na kloub. A zatím jsem všemu přišla. Jsem na sebe pyšná, protože plním svoje slovo a opravdu se učím. Zatím jenom matiku, protože z té mám největší strach a taky jsem ji úplně zapomněla. Ono taky není divu, když teď na střední děláme mnohem lehčí věci, než na základce.

S maminkou jsme se dohodly, že teď na svou současnou školu budu tak trochu kašlat. No a já na ní fakt kašlu. Tento týden doslova, protože jsem tam byla jenom v pondělí.Nemějte mě za žádnou flákačku, ale já na tom ještě nikdy nebyla psychicky tak špatně jako teď. Když mamka viděla, jak sklesle se tvářím, tak mi sama navrhla, abych se hodila marod. Říká mi, že prostě občas budu zůstávat doma a učit se to, co potřebuji. Jsem ráda, že mi takhle pomáhá a nenutí mě tam chodit. Kdyby ale mělo být úplně po mém, tak bych nejradši přerušila studium. Ano, taková jsem hrozná, ale já už tam prostě nechci a vůbec by mi nevadilo, kdybych tam už nikdy nemusela jít. Myslela jsem si, že to pro mě bude lehčí, když budu vědět, že už to tam musím vydržet jen pár měsíců a potom tradá pryč, ale mě se tam teď nechce mnohem víc než dřív. Předtím jsem si říkala, že nemám jinou možnost. Teď myslím ještě před tím než jsem o tom řekla mamce. Brala jsem to jako něco, co budu muset přežít další 4 roky a i když mi z toho byo příšerně, poctivě jsem to tam chodila přetrpět. Ale nyní, když už vím, že se to změní, už tam trpět nechci. A přitom by člověk řekl, že už by mi to tam nemuselo tolik vadit, když odtamtud odejdu. Ale mě je z toho prostředí fakt špatně. A kupodivu je mi mnohem hůř, když přijedu odpoledne ze školy domů než když tam jedu ráno. Ráno to tak moc neprožívám. Vstanu, protože se těším na snídani (tohle mi žádná škola zkati nemůže :D) a jedu tam s myšlenkou, že to tam zkrátka vydržím a brzy pojedu domů. Jenže když ta chvíle nastane, začnu mít šílenou depku z toho, že takhle to bude každý den. Že tam zase budu muset jet a chce se mi vážně brečet. Někdy je to fakt hrozný a já si opravdu připadám jako magor. Což vlastně skoro jsem, vždyť jsem byla u psycholožky, že jo. Byla to právě ona, kdo potvrdil mamce i mě to, že pro mě bude nejlepší tuhle školu opustit a začít někde jinde. Říkala jsem jí, že mám strach z toho, že to tam třeba bude ještě horší, ale ona mi radila, abych nemyslela na to, co bude, ale na to, co je teď. Tamto prý budeme řešit až to nastane. Takže se snažím řídit její radou a myslím hlavně na ty přijímačky, na které se opravdu připravuji. Jestli si myslíte, že jsem ty 4 dny doma proflákala, tak se pletete. Každý den několik hodin sedím nad učením a vůbec mi to nevadí. Až na ty občasné záchvaty, kdy něco nechápu, mám radost, že zase dělám něco, co má trochu smysl a baví mě to. Na radu psycholožky se snažím nepřemýšlet nad tím co se stane, jestli ty přijímačky neudělám. Při takových myšlenkách jdou na mě mdloby. Nedovedu si představit a ani si nechci představovat, že bych do té školy musela chodit další 3 roky. To ani náhodou. Nevím, co bych v takové situaci dělala, ale asi bych byla schopná čehokoliv, abych se tam už nemusela vrátit. 

Nejradši bych, aby mamka zavolala učitelce, že jsem v nemocnici asi tak na 3 měsíce :D Vím, že to zní šíleně a že do školy chodit musím, ale já přísahám, že bych se doma šrotila jako blázen. Stejně se toho víc naučím za hodinu doma, než za 6 hodin ve škole. Kdo chce zapomenout všechno, co se doposud naučil, tak mu můžu tuhle školu vřele doporučit. Během měsíce vám v hlavě nezůstane absolutně nic :D

O škole už toho asi bylo dost a teď je čas na trochu příjemnější téma. I když ani to už u mě není to, co bývalo. Jedná se o cvičení a zdravou stravu. Nějak už z toho nemám takovou radost jako dřív a nevím, čím to je. Dneska mám za sebou jeden takový "menší" přežer. Asi bych neřekla, že to bylo záchvatovité přejídání, ale snědla jsem toho dost. Jenže to bylo jiné než dřív. Neládovala jsem do sbe všechno, co jsem měla po ruce. Tentokrát mi nebylo jedno, co jím. Vybírala jsem si na co mám chuť a neházela to do sebe rychlostí světla. Bylo to celé takové zvláštní. Čekala jsem, že pak budu mít hrozné výčitky, ale to se nestalo. Samozřejmě jsem si říkala, že jsem udělala pěknou blbost a že to bylo úplně zbytečné, ale žádná šílená deprese se nedostavila. Přesto jsem se ale rozhodla, že tu vinu nějak smeju a zacvičila si to nejvíc zabijácké video, které znám (TOHLE, kdybyste měl někdo zájem, ale je to fakt masakr). Cítím se ale pořád tak nějak divně. Nevím, jestli za to může škola, na kterou myslím skoro 24 hodin denně a nebo ty moje chutě, či únava a cvičení. Asi všehno dohromady. Jsem teď děsně náladová. V jednu chvíli je mi dobře a během minutky se mi chce řvát a brečet. Tento týden jsem se musela každý den ovládat, abych se něčím nepřecpala. Bylo to hlavně v těch těžších chvílích, kdy jsem si přála zmizet ze světa. A jak vidíte, dneska už jsem to nevydržela a trochu se přecpala. Ale říkám si, že už jsem na tom rozhodně líp, protože naposledy se mi tohle stalo někdy v půlce ledna. Intervaly se prodlužují a to je dobré znamení. Teď jen, aby to na mě nepřišlo znovu.

Ještě co se jídla týče, mám teď novou oblíbenou kombinaci. Tvaroh se semínky, rozdrobenou oreo sušenkou, skořicí a javorovým sirupem. To celé zamíchat a lahůdka je na světě :) Ten javorový sirup mi asi moc dlouho nevydrží :D 

A ještě něco ke cvičení. Už mě nějak přestává bavit cvičit podle videí. Buď jsou na mě moc lehká a nebo je naopak nezvládám a navíc už mě nebaví cvičit pořád to samé. Skoro všechna videa od mých oblíbenách stálic (Cassey Ho, Rebecca Louise a Kelsey Lee, jiným nedůvěřuji :D) už dobře znám. A tak jsem si řekla, že si sestavím nějaký svůj vlastní trénink. Přesně před týdnem jsem měla legday a sepsala si na to dost tvrdý trénink. Asi jsem se hodně přecenila, protože to byl celkem záhul. Moje nohy a zadek mě bolely ještě 3 dny potom :D V úterý jsem si ho zopákla a trvalo mi to o 10 minut déle. Asi je to hlavně tím, co si předtím dáte za cardio. Já jsem si o sobě nejspíš myslela, že jsem nevyčerpatelný superman a 40 minut dělala s Christine Salus HIIT. To se potom člověk nemůže divit, že ty svoje nohy už ani nezvedne :D Ve středu jsem si vymyslela další trénink, tentokrát na ruce. A to byl snad ještě větší masakr. Ani jsem ho nezvládla celý a tricáky cítím ještě dneska. A včera bylo na řadě břicho. Tomu jsem taky dala pořádně zabrat, ale dalo se to zvládnout. Až na cviky v pozici planku a na dlaních, protože ty ruce z předchozího dne fakt příšerně bolely a já se na nich málem neudržela. Kdyby vás to zajímalo, tak bych tady ty své tréninky mohla třeba zveřejnit. To bych si ovšem musela najít anglické názvy těch cviků, protože některé moje překlady vážně stojí za to :D

Své vlastní tréninky si asi budu sestavovat sama častěji. Možná jednou dojde i na HIIT, ale v tomhle raději pořád důvěřuji Christine a na její cviky nedám dopustit. I když dneska mi málem vylítlo srdce krkem a při tom hopsání jsem cítila, jak mi mozek nadskakuje v havě :D  Hodně nepříjemnej pocit, míváte ho někdy taky, nebo jsem jenom já divná? :D 

A co vy a běhání? Už jste zahájili sezónu? Já byla poprvé minulý víkedn a bylo to skvělé. Měla jsem strach, jestli vůbec uběhnu tu svou trasu, ale úplně zbytečně, protože jsem ji dala s přehledem a ještě si ji o kousek prodloužila. Alespoň z něčeho mám radost. Zítra půjdu zase a tentokrát už se odvážím si vzít nové boty (a jestli bude bláto, tak někdo přijde o život :D).

Táák, to by mě zajímalo, jestli tohle vůbec bude někdo číst :D Ale to nevadí, když ne. Já se alespoň vypovídala a je mi líp :D 

Teď vám sem napíšu jeden svůj jídelníček (ten nejcleanovatější :D) a jeden svůj trénink, ať víte, jak se nacpávám a mučím :D

Jídelníček:

Snídaně -  krupicová kaše, 2 lžíce bílého jogurtu, pomeranč, skořice, slunečnicová semínka, 3 mandle v mléčné čokoládě, 1 vlašský oříšek v hořké čokoládě (joo, na těch já si teď ujíždím :D), černá káva

Oběd - fazolky s kukuřicí, 1/2 Cottage, bylinková sůl

Svačina - 2 malé plátky žitného chleba s Žervé  druhý s Mexickou pomazánkou Lunter (mimochodem je naprosto božská, Francouzská je oproti ní fujkovatá :D), plátek Madelandu, rajče, asi 1/2 okurky, 1/2 červené papriky

Večeře - kuřecí vývar s masem (já jsem ho jako hodná dcera pomáhala obírat :D a neužírala jsem :D), zeleninou a krupicovými knedlíčky (ty jsou totiž nejlepčí :D)

Ten byl docela hezký, že jo? A považuju ho za nejlepší za celý týden :D I když jsou tam ty oříšky v čokoládě. Ono na nich zase té čokolády tolik není :D 

Cvičebníček:

1) 20 Min HIIT Cardio + Core(Christine přidala nové videjko, tak jsem ho musela hned vyzkoušet :))

2) Vlastní posilovací trénink na moje ubohé ručičky, trval mi asi 1h 15 minut a kdybych ho dokončila, tak by se možná protáhl i na hodinku a půl. Tak snad příště, až se zase odhodlám překonat tu bolest a zopakuju si ho :D

A to by pro dnešek myslím mohlo bohatě stačit. Já vím, tolik písmenek. To je děsný. Já vždycky měla problém s tím sepsat něco kratšího a stručného. Nikdy jsem se nevešla ani do limitu na slohy. Učitelka ze mě chuděra bláznila, když jsem jí odevzdávala ta svoje díla :D Zatímco ostatní měli opačný problém, já pokaždé přemýšlela, jak ten příběh zkrátit, aby to nebylo tak dlouhé :D To jsem prostě celá já a už to dělám zase. Zase se rozjíždím a to by nemuselo skončit dobře. Už raději opravdu jdu, než mě napadne nějaké "inteligentní" téma, o kterém se rozepíšu :D 

A teď si představte, že tahle příšernost tady bude každý týden. Hrůza hrůzoucí :D Nechtěla bych to číst, to opravdu ne :D 

Ale kuš, Elino. Už vypadni a přestaň otravovat slušný lidi.

Loučím se s vámi a přeji krásný víkend!

Mějte se báječně!

P.S: Ještě se s vámi musím o něco podělit. Vsadím se, že nikdo z vás neuhodne, co jsem měla v úterý k obědu? Arašídové máslo! Ano, čtete dobře. To jsem takhle prostě dostala chuť a tak jsem popadla skleničku a lžičku, opřela se o kredenc a pustila se do něj. A zlikvidovala půlku skleničky :D Když mě mamka viděla, tak vtipně podotkla, že jsem se rozhodla, že to ztrestám :D A že jsem to tedy ztrestala. Asi 200g do mě padlo. Můj osobní rekord :D Tak co, Perrie, překonala jsem Tě? :D