What I ate no. 37

Ahoj vám všem!

Je tady neděle a s ní i naše pravidelná rubrika. Konečně již přejmenovaná :D Žádný inteligentní název to není, ale lepší než to předchozí. Ostatně, ono je všechno lepší, než tamta příšernost :D Omlouvám se, že tady teď vůbec nejsem, ale moc nestíhám. A když ten čas mám, tak se mi sem popradvě moc nechce. Pořád bojuji se ZP a nemůžu říct, že by mi to nějak šlo. Ale snažit se nepřestanu, ono to půjde! 

Chci upozornit, že nejím příliš zdravě a ani se o to moc nepokouším. Chci se z toho co nejdřív vyhrabat a nějaká clean strava mi v tom nejspíš moc nepomůže. Takže jím tak nějak všechno a hlavně jsem zvětšila porce. A pokud se vydržím nepřejíst déle než 3 dny, budu na sebe opravdu pyšná. 

A ještě něco bych vám chtěla říct...překonala jsem svůj dosadavní rekord a přesně za týden a jeden den jsem zlikvidovala celou sklenici, tedy 454g, arašídového másla! Minulé pondělí jsem ji otevřela a teď v úterý jsem najednou narazila na dno. Neptejte se mě, jak jsem to udělala, sama nevím :D A to jsem prosím dojídala ještě jednu načatou sklenici, ale v té toho naštěstí už moc nebylo. No, zkrátka se ze mě stal pořádnej máslíčkožrout a začínám na něm být pěkně závislá. Dokonce mu dávám přenost i před čokoládou, čemuž nemůžu uvěřit :D 

To bylo jenom taková kulturní vložka a teď se vrhneme na to jídlo. Přeji vám pěknou zábavu :)

What I ate no. 36

Ahoj!
Hezkou neděli vám přeji. Taky se vám zítra tak strašně nechce do školy? Já už jsem z toho všeho učení úplně zblblá. Dneska i včera jsem se šrotila jako blázen ,takže mám teď hlavu nabitou vědomostma. Jsem vážně zvědavá, jak dlouho si je tam udržím :D Už to ale nebudu zdržovat a rovnou se na to vrhneme. Pěknou zábavu :)

Záchvatovité přejídání: Moje šílená noční můra

Zdravím vás!

Dnes tu pro vás mám již dlouho slibovaný článek o ZP. V deníčku, který měl dneska vyjít, bych stejně psala z větší části o tom, takže jsem se rozhodla se na to konečně vrhnout.

Asi vám nemusím psát, co to vlastně ZP je, ne? Stručně řečeno, člověk během chviličky dokáže sníst obrovské množství jídla. A to opravdu hodně obrovské. Já říkám, že prostě sežere všechno, co najde. Smutná a děsivá skutečnost.

Důvodů k ZP může být spoustu. Může jít o nějaké bláznivé diety, o nedostatek důležitých živin, příliš náročný pohyb, psychické problémy a jak jsem se dočetla na internetu, tak i peníze, protože hned několik slečen si za to nechává dokonce platit.

Já se ale dneska nechci zaměřit obecně na ZP, ale chci popsat, jak tomu bylo a je u mě.

Začnu tím, jak jsem se vlastně do ZP dostala.

What I ate no. 35

Hezkou neděli vám všem!

Mám tu pro vás další díl, doufám, že vaší oblíbené, rubriky. Předem upozorňuji, že jsem nejedla moc zdravě a ani jsem se o to moc nesnažila. Snažím se najít nějakou metodu, která by mě zbavila ZP a nějaká super clena strava jde tím pádem tak trochu stranou. Samozřejmě to neznamená, že jsem začala svačit chipsy, ale pokouším se přestat to jídlo tolik řešit a hlavně na něj přestat tak moc myslet. A kupodivu tenhle víkend mi to docela jde. 2 dny už jsem se ničím nepřecpala a už jsem na to jídlo tolik nemyslela. Dokonce jsem ani neměla žádné velké chutě, což je dobré znamení. Sice to jsou teprve 2 dny, ale i tak jsem ráda, že se zatím cítím dobře. Možná to ale s nástupem do školy znovu začne kolísat, ale já budu doufat, že to nebude až tak hrozné. Nevadí mi, když sním trochu víc nezdravého jídla, ani když si dám po večeři 2 kousky buchty plné cukru, ale napcat do sebe všechno, co doma najdu, to opradu už dělat nechci. A z hloubi duše si přeji, abych už to nedělala. Lusknutím prstů to asi nepůjde, ale postupem času se to třeba urovná.

Teď se ale raději vrhneme na to jídlo, co říkáte? Snad se vám bude dnešní díl líbit. Každé druhé fotce dělá v pozadí společnost velikonoční králíček, kterého máme vystaveného na okně :D Velikonoce jsem sice už pryč, ale proč hned sklízet výzdobu, když je tak pěkná? :D

Včerejší grilování. Nějakej zvědavec se mi tam připlet :D To maminka koukala, jak si zase hraju na fotografa a jako magor si fotím jeden talířek ze všech úhlů :D

Deník náladové puberťačky: 28.3. - 10.4.

Ahojky!

Dnes je sobota a venku je nádherné počasí. Já už mám za sebou pořádný ranní běh a skvělou snídani v podobě jáhlovo-ovesné kaše s teď jsem si konečně našla čas napsat nějaký článek. Teď jsem to tady dost flákala. Žádé články, žádné odpovědi na komentáře, prostě nic. A to musím honem rychle napravit.

Omlouvám se, že jsem se neozvala včera, jak jsem slibovala a měla původně v plánu, ale vůbec se mi nechtělo nic psát. Ale ted vám tady vypíšu všechno, co teď momentálně zažívám a jak to všechno zvládám, takže se připravte na pěkně rozsáhlý sloh.

Jdeme na to.

Moje nejoblíbenější trénérka a největší isnpirace. Christine Salus a její úžasné workouty :3

What I ate no. 34

Krásné velikonoční pondělí vám přeji!
Moc se omlouvám, že jsem v pátek nenapsala deníček ani nic jiného. Nebylo to snad proto, že bych si nenašla čas. Spíš se mi nechtělo a ani jsem moc nevěděla, co bych vám tam psala. Celý článek by byl nejspíš o tom, jak teď pořád naprosto příšerně jím. A nemyslím tím jen nezdravě, ale v příšerném množství! Už od středy jsem skoro permanentně přežraná. A není to pouze kvůli tomu, že jsou Velikonoce. Jasně, můžu se na to vymluvit, ale ono je to jen tím, že jsem hrozně rozežraná. Jedla bych pořád. Jsem přecpaná, ale stejně pořád jím. A pořád na to jídlo myslím. Ve čtvrtek jsem toho za celý den snědla hrozně moc. V pátek to bylo docela v pohodě, ale v sobotu, včera a dneska? Tři dny plné nechutného obžerství, kdy mi skoro prasklo břicho. I když, to co mám, jako břicho moc nevypadá. Připomíná mi to spíš pivní pupek nějakého 60-tiletého děduly. A to bez legrace. Bohužel. Ani nevím, proč jsem tolik jedla. Proč jsem nepřestala, když jsem se cítila sytá? To se mi tak moc líbí ten pocit přežranosti? Ne, nechápu se. Vždyť já na to jídlo ani nemám chuť. Nemám hlad, nemám chuť, ale jím. Tak mi to vysvětlete. Každopáně jsem přibrala a štve mě to, takže od zítřka se do toho zase naplno opřu. Hezky zdravě, žádné přejídání a pravidelné cvičení. Za to bych se ale mohla pochválit. Rozhodně jsem se teď o prázdninách nešetřila a dávala si pořádně do těla. Jenže k čemu ta dřina, když kvůli těm mým žranicím stejně nebudou vidět žádné výsledky? Opravdu už se sebou musím něco udělat a začít se trochu snažit. Tak.
O prázdninách jsem se taky hodně učila, až mi z toho jde hlava kolem a stejně mám dojem, že si nic nepamatuju.
Ale úvod už je dost dlouhý a já jsem včera nevydala isnpiraci. Řekla jsem si, že to velikonoční pondělí ještě šoupnu k tomu a napíšu to až dneska. Takže tady to máte. Chybí tam některé svačiny a večeře, protože jsem...ehm tláskala páté před deváté. Celkově je toho trochu méně než obvykle, ale aspoň to budete mít dříve za sebou :D

To som sama upekla :D Fešák, coo?

What I ate no. 33

Kránou středu vám přeji!

Doháním skluz, ve kterém tahle rubrika je, a konečně jsem se dostala k tomu, abych vydala další díl. Dnes jsou to fotky z minulého týdne a v neděli už tedy vyjde aktuální díl. Konečně nám začali prázdniny, tak si snad konečně trochu odpočinu. No, když si vzpomenu, co všechno za ně musím stihnout, tak si asi moc odpočinku neužiju. Ale snad to nebude tak horké a nějakou zábavu si taky užiju. Zítra například jdu se sestrou a mamkou do pizzerie, i když si to vůbec nezasloužím, za ty své přežery. Dneska zase, ach jo. Nebylo to sice tak hrozné jako jindy, ale stalo se. O tom ale jindy, kvůli ZP tenhle článek nepíšu :) Na krátký úvod by to mohlo stačit a pojďme už na ty fotky. Přeju hezkou zábavu!