Střípky z pečení 1

Ahoj!

Už máme za sebou úterý? Toto nějak rychle utíká. Dneska je mi dobře, už jsem si zacvičila a mamka konečně nakoupila ovoce, takže už se nemůžu dočkat rána, až si dám ovesnou kašičku :D Dneska jsem po škole měla chvilku čas, tak jsem se šla mrknout do Alberta a mále se mi zastavil dech, když se tam přede mnou objevil regál plný různých oříšků, semínek a sušeného ovoce! Bohužel, nebylo to nejlevnejší a já sebou moc peněz neměla a jelikož jsem ještě potřebovala peníze na autobus, koupila jsem si jen slunečnicová a lněná semínka. Konečně jsem je taky ochutnala a zítra si je dám do kaše. Už se těším :D Já ty snídaně prostě zbožňuju, jenom teď mám dilema, co do ní naházím, protože všechno co chci se mi tam asi nevejde :D V tom by se ta kaše úplně ztratila a to by byla škoda. :)

Dnes k vám přicházím s novou rubrikou. Budou to převážně fotečky všeho, co jsem kdy upekla (a co jsem nezapomněla vyfotit :D). Buď to si na to nepamatuju recept, nebo se to nějak nepovedlo, nebo ten recept nestojí za nic a nebo jsem ho prostě našla někde na internetu, takže nevidím důvod, proč ho dávat sem. Ale když se mi to povedlo, tak se přece musím pochválit a ukázat nějaké sladké fotky, ne? Tak trochu si vlastně zamlsáme očima. Vlastně, vy si zamlsáte. Já budu vzpomínat, jak to všechno doře chutnalo a dopodrobna vám to popisovat :D Jenom ještě jedna informace...není to zrovna moc zdravé pečení. Kdybych doma pekla zdravě, tak mě zabijou :D

Dost řečí a začínáme!

Tohle byly malinové koláčky. Chtěla jsem udělat něco z jahod, protože v tom období jsme jich měli hrozně. Bylo to někdy ke konci června. Jenže v tu dobu se nám objevilo hrozně malin a jelikož jahodových mňamek jsem doma do té doby měli až moc,rozhodla jsem se udělat něco z těch malin. Recept byl sice na jahodové koláčky, ale to přece vůbec nevadí, ne? Nebyla bych to já, abych si ho neupravila. Ty jahody (v mém případě maliny) se měly vmíchat do těsta, ale já je tam dát nechtěla, protože by se celé rozmačkaly a to těsto by bylo celý totálně malinový. Takže jsem upatlala těsto, který se naprosto šíleně, ale opravdu šíleně lepilo. Koláčky mi vůbec nešly tvarovat. Chtěla jsem do ruky nabrat trochu těsta, ale v podstatě jsem ho nrabrala všechno a pak ho nemohla sundat a když už se mi to konečně povedlo, půlka těsta mi zůstala nalepená mezi prsty. No prostě to šlo hrozně blbě, takže jsem s tím strávila celé odpoledne a byla jsem fakt strašně naštvaná. Když už se mi ty koláčky nějak povedly, doprostřed jsem dala rozmačkané maliny a celá šťastná že už to mám konečně hotový, jsem to šoupla do trouby. Naštěstí se nespálily a kupodivu i dobře chutnaly. Ještě tak aby ne, když s nima byla taková práce. :D A po pocukrování i docela hezky vypadaly, že? Tvar sice nic moc, ale celkově byly takový roztomilý. Ale žádná chuťová exploze to rozhodně nebyla, takže tohle už nikdy víc. :D Zlatej obyčejnej preník!

Kakaový koláč se smetanovým(tvarohovým???) krémem, třešněmi a kokosem. Já ho nepekla, přiznám se :D Moje sestra chtěla něco upéct pro svého přítele k výročí, ale nechte péct samotného někoho, kdo to v životě nedělal :D Sestřička si přečetla jen seznam surovin, které má použít a naházela je do misky tak jak šly za sebou, aniž by se třeba podívala kousek níž, kde byl napsán postup :D Nemohla se tedy divit, že místo nadýchaného dortíku vznikla jen tmavá placka. No byla to vážně sranda. Když jsem to slyšela, chtělo se mi strašně smát, ale ségra už tak byla dost vytočená, takže jsem se snažila ovládnout se. Saozřejmě řekla, že tohle mu dávat nebude a s mamčinou pomocí pro přítele upekla jahodovou bábovku a zapřísáhla se, že péct už nikdy NIKDY nebude. :D A tu kakaovou placku jsem dostala na hraní. Tak jsem si pohrála :D Dort, nebo co to vlastně bylo, jsem trochu vydlabala. Rozpustila jsem si půlku hořké čokolády a smíchala ji se zakysanou smetanou a nebo s tvarohem, vážně už si to vůbec nepamatuju, ale myslím si, že to byl tvaroh. Tak z 60% :D Abych byl krém ještě trochu tužší, přidala jsem čokoládový pudinkový prášek. Část tohoto krému jsem namazala na ten koláč (jo, prostě jsem to pojmenovala koláč! :D), na to jsem dala hooodně třešní, kterých jsme zrovna měli požehnaně (z toho vypeckovávání mi málem hráblo, stříkalo to všude kolem a já potom měla i na obličeji červený fleky :D), to jsem posypala kokosem, potom jsem na to popatlala zbytkem krému a na to rozdrobila to vydlabaé těsto. Doprostřed jsem ještě dala pár třešní, které stejně nebyly vidět a znovu posypala kokosem. Vlastně to byl takový krtkův třešňový koláč :D

Těsto teda bylo hodně neobvyklé. Asi jako když zapomenete na prášek do pečiva. Prostě to bylo takový zdrclý, neprovzdušněný, nebo jak to říct :D Ale špatné to nebylo, naopak. Ségra vymyslela docela dobrý recept. Jenom škoda, že si ho nepamatuje :D Nakonec ho tomu příteli klidně dát mohla, protože si myslím, že se mi povedlo ho dozdobit docela hezky :D

Oreo sůši! Dovedete si asi představit, jak stráášně stráášně stráááááášně byly dobrý. A ani nebyly moc těžké. Stačilo uplácat těsto. I když, chvilku jsem měla pocit, že se mi to nikdy nemůže povést, protože mi z toho napřed vznikla jen taková drobenka. Ale to máslo vážně dělá zázraky a nakonec vznikla úžasně krásná hodně čokoládová kulička. To šoupnete na noc do lednička, druhý den rozválíte a vykrájíte kolečka. Pak už zbývá je jen upéct a po vychladnutí namazat děsně dobrým krémem, který chutná jako lipánek (nebo pribináček? :D). Největší práce teda byla s tím, na ně nožem udělat ty mřížky. Néé dělám si srandu :D Takovej blázen, abych se s něčím takovým piplala, fakt nejsem. Normálně jsem použila takovou tu mřížku na protlačování vajec a brambor, když děláte třeba bramborovej salát. Ty první se trochu připálily, protože jsem na to zkrátka ještě neměla voko, ale po namazání tím krémem, to nikdo nepoznal. Zvlášť, když byly tak kakaové že to černý na nich vůbec nebylo vidět :D Kdybyste je chtěli vyzkoušet, tak recept je ZDE.

A co je toto? Inu, jeden nepečený řez, který jsem musela udělat. Teda, nemusela, ale chtěla jsem. Zbylo mi totiž krém z těch Oreo sušenek. I když jsem dávala velkou vrstvu, nespotřebovala jsem ho. Kdybych na ně toho napatlala ještě víc, tak by to všecko vyteklo ven :D Takže jsem to elegantně vyřešila nepečeným řeze. Začala jsem Bebe rodinnými sušenkami, na to trochu toho krému, potom následoval čokoládový pudink, piškoty, zase čokoládový pudink, potom zase sušenky, krém a vršek posypat Grankem a vuala! Máme nepečený řezík, kterýmu stačí jen pár hodinu chlazení v ledničce. Byl jako fáákt dobrej. Tak tak, že jsem stihla vyfotit alespoň ten zbytek, než zmizel úplně celý :D

Můžete hádat, copak asi bude tohle. Ano, každý by přece poznal, že jde o Cheesecake. O náš (myslím tím mamču a sebe) úplně první cheesecake, který se opravdu moc povedl. Recept jsme si trochu poupravili. Měl být makový, ale to by ho doma nikdo nejedl a taky ten krém jsme si trochu poupravili, protože jsme zjistili, že na něj nemáme všechno, co je potřeba :D Těsto se sice rozpadalo, ale když se pak stejně namačkalo do té formy, tak to bylo jedno. Ale když jsem viděla to obrovské množství krému, který mi málem vytékal z mísy, říkala jsem si, že se to snad ani na ten korpus nebude vejít. Vešel se, ale jen tak tak :D Musely jsme pak s mamkou na chvíli odejít, tak mamka na troubu napsala lísteček. Stálo na něm: "Neotvírat" a pod to nakreslila lebku se zkříženýma hnátama :D Kdo by tu troubu jen na vteřinku pootevřel, čekala by ho smrt, protože dort by spadnul a to by nás fak naštvalo. Naštěstí je to doma vyděsilo natolik, že se k troubě ani nepřiblížily :D A to bylo dobře, protože dortík byl totálně mňamózní! Až později nás napadlo, že jsme ho mohli něčím ozdobit, protože vypadal docela chudě, ale co. Tak příště...(uděláme čokoládový :D).

Košíčky! Musela jsem přece vyzkoušet ty formičky, které jsem si nedávno celá šťastná koupila, ne? (Spíš mamka mi je "celá šťastná" koupila :D) No byly suprový. Těsto jsem udělala podle TOHOTO receptu a zbytek jsem si vymyslela. Měla jsem strach, když jsem těsto mačkala do formiček, připadalo mi, že je ho tam hrozně málo a že je hrozně tenoučký. Měla jsem strach, že se to spálí a nepůjdou vyklopit. Ale v rceptu psali, že mám vykrajivat kolečka skleničkou stejného průměru jako byly košíčky, tak jsem je teda poslechla :D A ještě, že jsem tak udělala. Košíčky šly vyklopit úplně nádherně, nespálily se a dokonce ještě trošku vykynuly, takže místa na náplň tam moc nezůstalo :D A ta se skládala z vanilkového pudinku, pár lžic jogurtu a smetany v prášku. Tím jsem naplnila mírně vychladlé košíčky a jelikož jsme měli hodně rybízi od babičky, tak jsem ho v kastrůlku nechala chvíli povařit s trochou medu a to jsem se potom snažila na ty košíčky nějak dát. No, stékalo to z nich, ale i tak vypadaly krásně. Prý luxuně, povídala sestra :D Co myslíte vy? :))

A tady si slečna Elinda pro sebe upekla ovesný štrůdl podle Andy. Asi jediný zdravý recept z toho všeho :D Byl jedním slovem dokonalý! Napřed jsem si myslela, že se mi tam to nakrájené jablko nemůže nikdy vejít, protože ta hromádka byla nějaká vysoká a ty kousky pořád padaly dolů. Nakonec se mi to nějak povedlo a rychle jsem na to připlácala druhou půlku těsta a šup s tím do trouby. Byl vážně úžasný! Hned ten den byl pryč. Snědla jsem asi 3/4 úplně sama. Kousek si vzala maminka a kousek brácha. Ten je hodně na sladké, ale tohle mu chutnalo (když si to pocukroval :D) a říkal, že toho můžu někdy upéct třeba víc :D No problem!

A tady je tvarožník od Vileminy. Vlastně je to tvarohová zebra. Resp. měla být :D Přemýšlela jsem, jestli to mám udělat do dortové formy a nebo do chlebíčkové a nakonec jsem se rozhodla pro chlebíčkovou, ať je taky nějaká změna. Fakt nevím, jak se mohlo stát, že větší část těsta byla kakaová :D To je mi ale záhada :D Když jsem pak měla po lžících střídat bílé a tmavé těsto, připadalo mi to hrozně málo a tak jsem dávala pořádný lžícuchy. Díky tomu se mi tak hezky nepovedl vzor, takže nikdo nepoznal, že to měla být zebra. :D Příště se polepším. Jenže když jsem se to nějakou dobu po upečení pokoušela vyklopit, stala se hrozná věc. Tvarožník se sice vyklopil, ale jelikož je to křehké těsto a asi ještě nebylo úplně vychladlé, roztrhl se mi a vršek zůstal pořád přilepený ve formě. Když jsem to viděla, málem jsem se rozbrečela. Ano, jsem citlivka, ale mě to vždycky hrozně mrzí, když se mi něco nepovede. Hlavně proto, že si pak o mě doma všichni myslí, že jsem neschopná. Vždycky, když třeba něco připálím, tak mi to furt připomínají a já mám dojem, že si to o mě zkrátka myslí. Oni ale nepochopí, jak je to někdy těžké. Bylo mi to strašně líto a zkazilo mi to celej den. Mamka to nechala ještě úplně vychladnout a potom to vyklopila na ten dolejšek, takže na fotce to není vidět. Ale když to ukrojíte, rozpadne se to. Ale nikomu jsme doma neřekly, že je to moje vina :D Alespoň, že to bylo dobrý a to moc. Jedl to i brácha, který prý nesnáší tvaroh(tvrdí on!). Ani nepoznal, že v tom tvaroh je a že je ho v něm hoodně! :D

To je asi vše. Možná bych v galerii ještě pár fotek našla, ale to si necháme na příště. Tohle určitě pravidelně vycházet nebude. Jenom, když budu péct podle receptů, což vlastně není moc často :D Já si raději vymýšlím a teď na pečení stejně nemám moc čas. O víkendu bych pekla ráda, ale mamka mi to zakázala. Doma už přestali sladké jíst, protože jsem asi pekla až moc. Jsou už těch buchet přežraný :D

Snad se vám tento článek líbil. Něco podobného mám v plánu i z vaření, protože i z toho se mi v počítači nahromadilo hoodně fotek. Já vážně fotím úplně všechno :D

Děkuji za přečtení a každý komentář :)

Užijte si v klidu a pohodě zbytek večera. Třeba u Ordinace jako já ;))